Život ve skupinách je základní charakteristikou skotu jako sociálního druhu a tato potřeba může být uspokojena pouze volným ustájením. Uvázané krávy jsou v chování velmi omezeny, a to má negativní důsledek na jejich zdraví (Bendixen et al., 1988a,b). Pravidelná možnost pohybu, např. pastva zvířat během léta nebo pravidelné přístup k venkovnímu výběhu, má pouze omezený pozitivní efekt (Wiederkehr et al., 2001; Spycher et al., 2002). Až na stáda kojících telat se sociální prostředí odlišuje od prostředí stád volně žijících v přírodě ve složení (jedno pohlaví a podobný věk) a stabilitě (častá změna složení skupin nebo noví jedinci). Začleňování mladých krav do stáda dojnic a změna skupin může vést ke stresovým reakcím jako snížení doby ležení, zvýšení kortizolu a snížení produkce mléka (Hasegawa et al., 1997; Knierim, 1999a,b).

Pro zajištění výživových požadavků v jednotlivých stádiích laktace nebo kvůli produkci bývají dojnice často přeskupovány. Jedním ze způsobů jak předcházet problémům vyplývajícím z odlišných sociálních a výživových požadavků je chov zvířat v jedné skupině s přístupem k odděleným prostorám pro příjem potravy. V současné době je takto provozováno pouze několik farem.

Pokud je změna ve skupinách nevyhnutelná, měla by být přijata taková opatření, která stres sníží – např. přeskupovat na pastvině, kde je dostatek prostoru, a kde přirozený podklad snižuje riziko poškození paznehtů. U krav s rohy se zdá být pro snížení agresivity vhodné, pokud jsou mladé krávy uváděny do stáda jednotlivě (Menke et al., 2000). Nicméně ve dvou studiích byla pozorována určitá míra sociální podpory mezi mladými krávami uvedenými do stáda ve skupině (Knierim, 1999a,b). Tato oblast potřebuje další etologický výzkum.

Nejvhodnějším přístupem je maximalizovat stabilitu stáda. Ta umožní dlouho trvající sociální vazby a sociální podporu (Sachser et al., 1998). Sníží také míru sociálního stresu zmenšením počtu změn ve složení skupin a zvýšením předvídatelnosti a možnosti kontroly sociálního prostředí.

Kompetici (soutěžení, konkurenci) lze snížit zajištěním dostatečného množství zdrojů, jako jsou napáječky, místa pro drbání a příjem potravy, které jsou rozmístěny na velkém prostoru. Velikost prostoru souvisí také s laminitidou  (Leonard et al., 1996) a agonistickými interakcemi (Menke et al., 1999) – na adekvátním prostoru lze předcházet dlouhým úsekům stání, které škodí paznehtům (Galindo a Broom, 1994).

Pro umožnění synchronního chování stáda je třeba zajistit minimálně jedno místo pro příjem potravy a jedno pro ležení (oddělený prostor) pro jedno zvíře. V případě, že toto není zajištěno, zvyšuje se agonistické chování a denní rytmy se mění (Wierenga, 1983a,b; Stumpf et al., 2000).

Doba, po kterou skot leží během obvyklých úseků odpočinku se zvyšuje při zajištění více oddělených prostorů, než je jedinců ve stádě (Wierenga et al., 1985).

Potrava stejné kvality by měla být zajištěna nepřetržitě, aby byla minimalizována soutěživost. Pokud je množství potravy limitováno, zvířata musí být na místech příjmu potravy fixována, aby i níže postavení jedinci mohli přijímat dostatečné množství potravy bez obtěžování ostatními.

Interakce krav s telaty

Na rozdíl od stád skotu chovaného pro maso se přirozená sociální struktura u dojnic vyskytuje jen velmi zřídka, takže jsou patrné dvě zásadní omezení v chování, které jsou téměř univerzální.

Za prvé, dojnice v současnosti jen velmi zřídka žijí s býky nebo ve skupinách jedinců různého pohlaví nebo věku. Za druhé, jejich telata jsou odebrána krátce po narození, přičemž se jak u telat, tak u jejich matek objevují stresové reakce: zvýšená vokalizace, pohyby a agresivita (Kiley-Worthington, 1995). A ačkoliv reakce na separaci je silnější po 4 – 14 dnech kojení, má pozdější odstav zdravotní a produkční výhody (Krohn et al., 1990; Weary a Chua, 2000; Flower a Weary, 2001; přehled – Krohn, 2001).

Obecnými problémy chování u uměle odchovaných zvířat jsou:

• Nevýživné, falešné  sání (non-nutritive sucking), při kterém se telata snaží sát ohrádku nebo kbelík)
• Vzájemné sání (cross-sucking), při kterém se telata snaží sát různé části těla jiných telat
• Vzájemné sání vemen (inter sucking), při kterém se odstavení nedospělí nebo téměř dospělí jedinci snaží sát vemena ostatních členů stáda

Tyto problémy mohou způsobovat podráždění kůže a infekce různých částí těla (např. vemen) (Plath, 1999; Keil, 2000). K tomuto abnormálnímu chování přispívají různé faktory, ale tím hlavním je pravděpodobně neuspokojená motivace sát (Sambrau, 1985). Je tomu tak možná proto, že se vnitřní signál zastavující motivaci sát objevuje přirozeně později – v porovnání s krátkou dobou trvání příjmu mléka v umělých systémech chovů (Egle, et al., 1999; de Passillé, 2001).

Vzájemné sání může být snižováno několika způsoby, např.:

• Omezením telat po dobu 10 minut po příjmu mléka (Graf et al., 1989)
• Používáním průchozích krmných automatů – telata tak nejsou odstrkována od dávkovače (Weber, 1999; Weber a Wechsler, 2001)
• Používáním krmných nádob s dávkovači (dudlíky) namísto otevřených nádob
• Ponecháním nádob s dávkovači i po příjmu potravy
• Zpomalení průtoku mléka pro prodloužení doby sání (de Passillé, 2001; Jurg a Lidfors, 2001; Loberg a Lidfors, 2001a).

Tyto způsoby nicméně plně nezabraňují vzájemnému sání, které může pokračovat po odstavu. To lze omezit uspokojením energetických potřeb a potřeb chování po odstavu (nepřetržitá dostupnost potravy, dlouhé intervaly příjmu potravy) (Keil et al., 2000; Keil a Langhans, 2001).

Podobné problémy se jen zřídka kdy objevují, když jsou telata ponechána s matkami ve vhodném prostředí. Z tohoto důvodu by v organickém zemědělství měly být podporovány systémy, kde mohou telata žít s matkami. Pilotní studie a některé z nemnoha praktických zkušeností jsou nadějné, ale zároveň poukazují na potřebu dalšího výzkumu.

Více obvyklým je v organickém zemědělství přiřazení jedné krávy – náhradní matky pro více telat (foster cow) – např. dvě až čtyři telata sají u jedné krávy (např. Hudson, 1977; Loberg a Lidfors, 2001b). Telata žijí ve skupinách, mají určitý kontakt s dospělými krávami a mohou tak projevovat přirozené chování – sání.

Nicméně některá telata mohou postrádat mateřskou péči. Ve studii Loberga a Lidforse (2001b) náhradní matky velmi zřídka telata olizovaly; ve stádech skotu chovaného pro maso byla velká část (60 %) pouze tolerována – (tzn. telata mohla sát, ale nebyla krávou adoptována). Tato telata měla následně menší hmotnost, než telata vlastní (La Niendre, 1982). A i když v podobných systémech (multiple suckler system) mohou telata projevovat a prožívat interakce s krávami pouze částečně, jejich omezení je menší, než při umělém odchovu.

Podobná omezení platí i pro stáda skotu chovaného pro maso. Ekonomický tlak může nutit malé organické chovatele ke snaze o maximální výdělek na každé krávě. Telata zde mohou být nakupována, většinou od stád dojnic. Tendence krav diskriminovat cizí telata (Le Neindre, 1982) lze snižovat některými experimentálně testovanými způsoby (Kiley, 1976; Le Neindre a Garel, 1979): přidávání telat ke krávám co nejdříve po narození, a pokud možno pokrytá amniotickou tekutinou. Je také vhodné se ujistit, že vlastní tele nebude oproti silnějšímu a aktivnějšímu cizímu teleti znevýhodněno; vlastní tele by mělo začít sát co nejdříve.

Jedním ze způsobů zajištění toho, aby obě telata prospívala, je synchronní sání během prvních několika dnů. Ekonomický zisk stád chovaných v organickém zemědělství tímto způsobem převyšuje výnosy získané u stád skotu pro maso chovaných klasickým způsobem (kráva – vlastní telata) (Kiley-Worthington a Randle, 1997).

Komfortní chování

Péče o všechny přirozeně dosažitelné části těla je možná pouze na podlaze, která není kluzká. Pokud podlaha klouže, zvířata se v péči vyhýbají obtížně dosažitelným částem těla a výsledkem mohou být i léze paznehtů (Sommer a Troxler, 1986).

Přístup volně ustájeného skotu k venkovnímu výběhu mimo sezónu pastvy není povinný ve všech standardech organického zemědělství. Nicméně stálý a dostupný přístup k venkovnímu nezastřešenému výběhu, s dostatečným přístupem slunce během zimy, je nezbytný k umožnění projevení některých druhů přirozeného chování, jako např. vyhřívání se na slunci. Ve Švýcarsku byly v rámci jedné studie pozorovány krávy, které se vyhřívaly během podzimních slunečních dnů způsobem, kdy nastavovaly tělo v přímém úhlu na slunce, aby tak získaly maximum dopadnutého záření (Arnold a Dudzinski,1978; Krötzl a Hausner, 1997). Skot také rád vychází ven v dešti (Krötzl a Hausner, 1997). Výběh má pozitivní efekt na pohyb a sociální chování – zvětšením prostoru a stukturací ustájení (Menke et al., 2000). Prostor může být vybaven kartáči, napáječkami a dodatečným krmením senem (Van Caenegem a Krötzl Messesli, 1997).

Při chovu skotu přímo na pastvě by měl být dostupný přístřešek, aby zvířata chránil před sluncem během období horka a před deštěm a větrem během zimy. Stromy mohou chránit zvířata v létě stínem. V případě venku chovaného skotu je třeba během zimy v chladných oblastech zajistit minimálně suché místo, kde mohou zvířata ležet a kde jsou chráněna před větrem (Wallbaum et al., 1997); ve vlhkých oblastech lze poskytnout pouze zastřešenou plochu. Skot používá na pastvě přístřešek ještě dvě hodiny po dešti (Vandenheede et al., 1994).

Ležení a příjem potravy

Pohyb hlavou, který skot používá ke vstávání, se uskutečňuje asi na ploše 1,5 metru  (Boxberger, 1983). Klouby nohou slouží pro zvedání, a proto musí nést během vstávání a lehání velkou zátěž (Boxberger, 1983). Z toho důvodu by měla mít pohodlná plocha k lehání měkký a nekluzký povrch, a být natolik prostorná, aby zvířata mohla neomezeně vstávat i si lehat. Volná lehací plocha s hlubokou podestýlkou nebo ohrada se slámou je pro tento účel nejvhodnější.

Dostatečně velké plochy k ustájení s kvalitní slámou a flexibilními odděleními mohou také zajistit dostatečný komfort (Hörning a Tost, 2001; Hörning, 2002). 

Mnoho farem však bohužel stále chová skot v prostorách, které neuspokojují požadavky krav, jak je možno vidět na jejich kratší době ležení přes den, menším počtu delších period ležení, méně pohodlných pozicích vleže, abnormálním způsobu zvedání podobnému koňskému (Buchwalder et al., 2000.; Chaplin et al., 2000; Hörning et al., 2001) a větším výskytu laminitidy, než pokud jsou zvířata chovaná na hluboké podestýlce (Somers t al., 2001).

Měkké podložky pro ležení jsou u krav v mírných klimatických podmínkách ekvivalentem slaměných matrací, ale rozvíjí se na nich léze kloubů (Wechsler et al., 2000), a během chladných zim krávy preferují slaměnou podestýlku (Manninen et al., 2002). Proti mastitidě je často doporučován přidávat písek, ale krávy dávají přednost slaměným a měkkým podložkám pro ležení (Manninen et al., 2002).

Prostor pro příjem potravy by měl splňovat následující charakteristiky, aby zvířata netrpěla lézemi kůže a paznehtů z velkého zatížení, a aby během příjmu potravy mohla zaujmout uvolněnou pozici: vyvýšenou plochu pro krmení (20 – 25 cm ve volném ustájení), nakloněnou plochu pro krmení a poblíž vždy vodu (Boxberger, 1983; Konggaard, 1983; Hansen et al., 1998; Waiblinger et al., 2001).

Napáječky by neměly být příliš vysoké – nejvíce 80 cm pro dospělá zvířata – aby tak zvířata mohla zaujímat normální pozici pro pití (Metzner, 1976). Proud vody musí být dostatečný; kojící krávy musí mít přístup k velkému množství minimálně dvakrát denně. Nejvhodnější je použití žlabů na vodu.

Zacházení se zvířaty

Další příčinou problémů chování a nepříjemných prožitků u skotu je špatné zacházení. Během výzkumných studií bylo navrženo několik obecných pravidel a formulovány znalosti jak zmenšit strach zvířat z lidí a usnadnit zacházení (Grandin, 1989, 1993a,b; Boivin et al., 1992).

Všechna zvířata mohou být naučena, aby se nebála nebo se nebránila útokem a snadno se s nimi zacházelo. Pro býky je např. důležité zajistit odpovídající sociální prostředí, zacházet s nimi s jistotou a naučit je přijatelnému chování už jako telata. Zjištěno bylo, že samostatně odchovaní býci se chovají výhružně vůči lidem a napadají je častěji, než býci vyrůstající ve skupině (Price a Wallach, 1990).

Se zvířaty, se kterými je dobře zacházeno, se dá lépe vycházet – oproti tomu nedostatečné přivyknutí lidem a negativní interakce jako je křik na zvířata a bití vede k většímu strachu z lidí a k většímu počtu útoků na lidi (Boivin et al., 1992; Grandin, 1993a,b; Hemsworth et al., 2000; Lensink et al., 2001; Waiblinger et al., 2002; souhrn Hemsworth a Coleman, 1998; Rushen et al., 1999).

Příklad chovu blízkého přirozeným podmínkám

Za předpokladu, že jsou zajištěny odpovídající potrava a péče, jsou potřeby chování a fyziologické potřeby nejlépe zajištěny u skotu odkojeného venku s možností žít ve stabilním stádu s přítomností minimálně jednoho býka. Zvířata se mohou pářit a vychovat své mladé, kteří zůstávají se stádem až do okamžiku, kdy jsou posláni na jatka.

V mírných podmínkách je nutné uchovat trávu pro další rok, vyhnout se jejímu podupání, a zajistit zvířatům přístřešek. Toho lze dosáhnout vybudováním stodol s otevřeným vchodem a hlubokou slaměnou podestýlkou, kam mohou zvířata vcházet za špatného počasí, pokud chtějí; součástí je i oddělený vchod pro telata. Krmivo je vždy k dispozici, s dodatečným přísunem vhodné potravy. Zvířata se sama rozhodují, zda chtějí jít ven nebo ne.

Jalovičky však musí být od mateřské skupiny oddělovány, aby neměly telata příliš brzy.

Foto: FactoryFarming