Přeloženo volně podle Knierim et al..: Assessing Animal Welfare in Organic Herds In: Animal Health and Welfare in Organic Agriculture. CAB International, 2004, eds Vaarst, M., Roderick, S., Lund, V., Lockeretz, W.: kompletní seznam citovaných autorů je možno najít na tomto místě.

V současné době (rok vydání příspěvku – 2004, pozn. překl.) u nás neexistuje žádný obecně akceptovaný systém hodnocení welfare.

Metody, které byly doposud vyvinuty, lze rozdělit podle tří základních přístupů: hodnocení minimálních standardů, integrované metody hodnocení welfare a individuální integrovaná hodnocení systému.

Metody minimálních standardů

Hodnocení designu a managementu hraje v legislativě nebo kodexech praxe hlavní roli, obvykle ve formě minimálních standardů. Výhody vymezení minimálních standardů jsou následující:

-          Rozhodnutí týkající se limitů může být založeno na vědeckých poznatcích týkajících se vlivu jednotlivých faktorů na welfare.

-          Kontroly mohou provádět laici se základním zaučením pomocí jednoduchých check-listů.

-          Minimální standardy jsou transparentní v tom smyslu, že přímo popisují podmínky chovu. Proto jsou velmi vhodné pro certifikace a s tím spojené kontroly.

Platí nicméně zároveň i to, že jednotlivé aspekty chovu na sebe vzájemně působí s ostatními - a také s charakteristikami spojenými se zvířetem. Aktuální výstup z těchto hodnocení z praxe se tedy nemusí nutně shodovat s výsledky, které bychom získali v kontrolovaných podmínkách. Z tohoto důvodu není dodržení minimálních standardů zárukou, že životní pohoda zvířat je dobrá.

Podobné standardy mimo to obvykle tvoří kompromis mezi různými zájmy vztahujícími se k  jiným charakteristikám, než k welfare zvířat – např. k ekonomickému zisku nebo pracovním podmínkám. Nevýhodou je také to, že tento přístup příliš zjednodušuje i samotné hodnocení welfare, protože navrhuje hodnocení v podobě položek ano/ne - welfare je však stav, který se může měnit na kontinuu od velmi špatného k velmi dobrému (Broom, 2001).

Projekt „Freedom Food“, který ve Velké Británii organizuje společnost RSPCA (Královská společnost na ochranu zvířat), je příkladem systému hodnocení životní pohody založené na minimálních standardech, které slouží jako známka certifikace.

Nařízení EC č. 1804/1999 o ekologickém zemědělství je pak příkladem minimálních standardů v legislativě, které se mimo jiné vztahují i k welfare hospodářských zvířat. Obsahuje přísnější opatření na ochranu telat, prasat a nosnic, než příslušné konvenční směrnice EU (Sundrum, 1999). Nařízení navíc nastavuje vyšší úroveň pravidelných kontrol podmínek v chovu.

Do budoucna lze v oblasti zlepšení welfare zvířat chovaných v ekologickém zemědělství očekávat obecně přísnější požadavky a lepší kontrolu. Je však nezbytné je v jednotlivých případech založit na metodách, týkajících se samotných zvířat.

Integrované metody hodnocení welfare

Systémy TGI

Aby bylo možno brát více v úvahu  multifaktoriální povahu welfare zvířat a dosáhnout vícestupňového hodnocení, byly vyvinuty systémy hodnotící různé aspekty welfare systémem skórů, které lze následně kombinovat do konečného skóru životní pohody. Takové systémy také chovateli umožňují být více flexibilní v tom, jak přesně dosáhnout určitý stupeň welfare.

Myšlenka tohoto přístupu byla navržena Bartussekem (1985) a základní koncept byl rozpracován dalšími odborníky (např. Sundrum et al., 1994; Beyer 1998; Bracke, 2001). Bartussek označoval tento přístup jako indexový systém /systém hodnocení podle ukazatelů/, v němčině jej nazval Tiergerechtheitsindex (TGI). V angličtině jej autor nazývá Index potřeb zvířat - Animal Needs Index (ANI; Bartusek, 1999) nebo Stav podmínek ustájení – Housing Condition Score (HCS; Bartussek, 2000).

V současnosti jsou v praxi pro hodnocení welfare skotu, prasat a nosnic používány dva indexové systémy: TGI 35L (Bartussek et al., 2000), který je od roku 1995 oficiálním způsobem hodnocení organických farem v Rakousku, a TGI 200 (Sundrum et al., 1994), který je používán pro poradenství v rámci organického zemědělství v Německu (Bioland Verbans, 2002).

Výběr kritérií

Oba systémy TGI se opírají zejména o aplikaci designu, o něco méně o kritéria managementu chovu, a používají pouze několik semi-kvantitativních ukazatelů týkajících se zvířat.

Hodnocené oblasti vymezují jednak vzhledem k svobodě zvířat projevovat různé vzorce chování (TGI 200), dále k funkčním oblastem (TGI 35L), faktorům souvisejícím s hygienou a managementem (TGI 200) nebo vzhledem k přítomnosti světla, vzduchu a také s ohledem na chovatelský přístup (TGI 35L). Tyto oblasti jsou hodnoceny odděleně a výsledky jsou kombinovány do jednoho celkového indexu welfare. Předpokládá se, že celkový index a skóry z jednotlivých oblastí pozitivně korelují s kvalitou podmínek chovu.

Jednotlivá kritéria zahrnutá do indexového systému byla vnímána jako kritéria se zvláštním vlivem na životní pohodu zvířat a zároveň byly pro základ vymezení příslušných hodnot a skórů dostupné vědecké poznatky. Nicméně TGI je vědeckým pouze zčásti – z větší části je to pragmatický systém.

Hodnocení různých podmínek je také založeno na shodě osob pracujících na vývoji a možné aplikaci systému. Další důležité faktory, jako např. vztah člověk - zvíře (Rushen a de Passillé, 1992; Sandoe et al., 1996; Boehncke, 1977; Hemsworth a Coleman, 1998) nebyly zahrnuty, protože je nelze měřit v krátkém časovém intervalu. (Nicméně i  Doporučení NAHWOA  obsahuje požadavek na vývoj metody, která by zahrnovala i vztah člověk – zvíře.)

Lidský faktor je tedy hodnocen pouze částečně a nepřímo, např. jako stav vybavení chovu či stav kůže či nohou zvířete.

Aby stejných výsledků bylo možno dosáhnout opakovaně, jsou navíc v metodě TGI 200 vynechána kritéria, která se v čase mohou měnit –  např. klimatické faktory nebo porce potravy (Sundrum, 1997). V metodě TGI 35L byly pro vyřešení tohoto problému navrženy určitá pravidla, například to, že hodnocení by mělo být prováděno v nejméně příznivé období roku (pro skot pozdní zima). 

Podmínkou pro zachycení situace týkající se životní pohody všech jednotlivců v jednom ustájení je to, že pokud se životní podmínky jedinců výrazně liší, musí být zhodnoceno 25 % nejhůře ovlivněných zvířat (Bartussek et al., 2000).

Důležitým požadavkem je dále i dobré zaučení hodnotitele, který TGI používá - eliminují se tak rozdíly způsobené neshodou hodnotitelů (Sundrum et al., 1994; Amon et al. 1997) - mnoho proměnných musí být hodnoceno subjektivně (např. čistota).

Výhodou systému TGI je rychlost provedení. Základní hodnocení na farmě zabere 30 – 90 minut (průměrně 44 minut), pokud je provedeno zkušeným hodnotitelem a pokud je k dispozici příslušná dokumentace, jako např. stavební dokumentace a zdravotní záznamy. Následující hodnocení na stejné farmě zabere mezi 10 a 35 minutami (Bartussek et al., 2000). Na druhou stranu, takto krátký čas může být příliš málo na to, aby mohlo být hodnocení provedeno náležitě. Plán hodnocení nemusí umožnit pozorování narušeného chování, jako jsou stereotypie, poškozující nebo přeorientované chování, strach nebo narušení sociálního chování.

Stupně hodnocení zaznamenaných dat se v obou TGI systémech liší. Obecně nejsou používány žádné způsoby vyvažování, nicméně někdy je vyvážení dosaženo tak, že nejsou všechny dostupné skóry ohodnoceny.

U některých kritérií, jako např. u velikosti, prostoru nebo přístupu k venkovnímu výběhu, je navíc zastoupení v celkovém skóru velké, protože jsou tato kritéria hodnocena v několika oblastech. V současnosti však zatím není k dispozici žádný vědecký nebo empirický základ, který by bylo možno použít pro vyvážení kritérií.

Dalším negativem je to, že nejsou zohledněny vlivy interakce jednotlivých faktorů, a to i přesto, že indexový systém hodnocení by měl na welfare nahlížet multifaktoriálně.

Otázkou také je, zda je vhodné, aby špatné podmínky v jedné oblasti byly kompenzovány dobrými v oblasti jiné. A vzhledem k tomu, že autoři TGI si tento nedostatek uvědomují, je v TGI zahrnut také systém minimálních standardů. Ty mohou vycházet z vlastních, marketingových nebo legislativních standardů (např. nařízení EU). Pokud tyto minimální standardy nejsou splněny, jsou výsledky TGI platné pouze pokud jsou nedostatky odstraněny během přiměřeně dlouhé doby (Bartussek et al., 2000). Ale i přes použití minimálních standardů je kompenzování jedněch aspektů welfare druhými možné pouze v některých oblastech, ne ve všech.

Omezení TGI

Základním problémem týkajícím se systémů TGI je to, že hodnotí podmínky chovů nebo rizikové faktory welfare, ale jejich vztah ke skutečnému stavu welfare není jasný. A vzhledem k důvodům uváděným výše (nekompletní seznam kritérií, neznámé vlivy interakcí, rozdíly mezi jednotlivými hodnotiteli) může být tento problém ještě závažnější.

V rámci různých výzkumů se ukázala sice signifikantně významná, ale téměř výhradně nízká korelace mezi určitými parametry souvisejícími se zvířaty a skóry v TGI.

Např. ve dvou studiích prováděných na 14 finských ekologických farmách pro chov dojnic (Roiha a Nieminen, 1999; Roiha, 2000) byla zjišťována korelace mezi parametry TGI 35L a údaji ze zdravotních záznamů za poslední 4 roky (v průměru 5,3 záznamů na farmu). Koeficienty korelace se pohybovaly většinou mezi  - 0,24 a – 0,39 a ukazovaly, že výskyty onemocnění vemene, ketózy a různých příčin zhoršené porodnosti (procenta prvních veterinárních prohlídek za rok) slabě negativně korelovaly s lokomocí, sociální interakcí a celkovým skóre.

V další studii (Bennedsgaard a Thamsborg, 2000) byla zjištěna mírná korelace (r = 0,41, P < 0.05, n = 23) mezi skóry TGI 200 a faktorovými skóry založenými na údajích o produkci a výskytu onemocnění u stád dojnic. Výsledky ukázaly, že stáda s vyššími výsledky v TGI 200 dosahovala vyšší produkce a byla zdravější.

Otázkou pak může být, jakou roli na zjištěných výsledcích má velký počet kritérií.

Výsledky skupinové analýzy (Sundrum a Rubelowski, 2001) ukázaly, že současné použití několika kritérií (prostor, prostor při krmení, velikost výběhu a kvalita povrchu) v TGI 40 neovlivnily predikční hodnotu pro předčasné ztráty u býků na výkrm ve srovnání s jednotlivým kritériem týkajícím se prostoru. Korelace byly negativní a signifikantně významné, ale nízké (r = - 0,31, P <  0.01, n = 50, pro prostor a TGI 40).

TGI – souhrn

Systémy TGI jsou praktickým nástrojem zohledňujícím velkou šíři ovlivňujících nebo rizikových faktorů týkajících se welfare zvířat.

Pro poradenské účely jsou k dispozici systematické check-listy, podle kterých je možno porovnávat různé farmy mezi sebou nebo stav na jedné farmě v čase.

Daný index však nemusí dostatečně vypovídat o skutečném stavu welfare zvířat.  Systémy hodnocení založené na minimálních standardech (viz výše) s sebou přináší stejný problém, nicméně způsob výpočtu TGI je také diskutabilní.

Skóry navíc poskytují málo informací o tom, jak jsou skutečně splněny podmínky chovu, proto jsou pravděpodobně TGI systémy méně vhodné k účelům certifikace.

V Doporučeních NAHWOA jsou systémy TGI hodnoceny jako „užitečné východisko“, a je zde uvedeno také několik návrhů ke zlepšení nástrojů k hodnocení welfare obecně, zejména pro organické chovy. Několik z nich bylo zahrnuto v předchozím textu, dalšími jsou např. tyto:

-          použitelnost také k řešení problémů, nejen pro jejich hodnocení

-          jasné zdůvodnění pro zahrnutí každé komponenty

-          zahrnutí zoonotických aspektů

-          zahrnutí hodnocení zdraví zvířat

-          rozšíření oblasti také na transport a porážku

Jiné indexové metody

Existují i jiné způsoby rozvedení základní myšlenky indexového systému, nicméně nejsou běžně používány. Příkladem je integrované hodnocení u koní (Beyer, 1998). Další jsou ve fázi vývoje, např. „podpůrný“ hodnotící systém pro podmínky ustájení prasnic před porodem (Bracke, 2001) nebo hodnotící systém pro dojnice (Capdeville a Veissier, 2001) založený na Konceptu pěti svobod (Five Freedoms – FAWC, 1992).

Hodnotící metodu (Beyer, 1998) vyvinutou v Německu lze použít pro hodnocení a certifikaci welfare systému ustájení, ne však jako zdroj informací pro farmáře. Od přístupu TGI se odlišuje v tom, že je v ní obsažena snaha hodnotit situaci v oblasti ustájení ve vztahu k průměrným podmínkám. Dále jsou zde odlišeny tři oblasti welfare:

-          systém ustájení

-          management systému ustájení

-          management výběhu

Může tedy dojít i k situaci, kdy je farma hodnocena nadprůměrně v oblasti systému ustájení, a zároveň podprůměrně v oblasti managementu výběhu.

Hodnocení trvá asi 1 hodinu a je prováděno podle 45 otázek, z nichž pouze 1 se vztahuje k samotným zvířatům (tělesná kondice).

Taková metoda umožňuje hodnocení vzhledem k ostatním systémům ustájení, ale neřeší otázku mezních bodů, kdy může být životní pohoda zvířat ohrožena, ani stanovení pozitivních cílů dobrého welfare.

V dalším, holandském počítačovém systému (Bracke, 2001) je zjišťován celkový skór welfare založený na kombinaci proměnných týkajících se zvířat, designu a managementu chovu. Hodnocení vzniklo jednak na základě vědeckých poznatků o tom, jak jednotlivé faktory ustájení ovlivňují welfare, a také na myšlence potřeb zvířat, kterou autor převzal z vědecké literatury a rozhovorů s odborníky (Bracke et al., 1999).

Model poskytuje orientační body z hodnocení sedmi hlavních systémů ustájení prasnic před porodem. Je vyvinut tak, aby do něj bylo možno v případě potřeby zakomponovat nové informace nebo pohledy na problém. Měl by být použitelný jako zdroj informací pro farmáře, jako certifikát welfare pro spotřebitele, i jako způsob kontroly pro státní instituce.

V současné době může systém používat pouze zkušený hodnotitel a diskutabilní také zůstává interpretace skórů v termínech skutečného stavu welfare zvířat. Pro další aplikaci systému je tedy ještě nezbytný další vývoj.

Je více než pravděpodobné, že v budoucnu budou další takové metody rychle přibývat (např. multidimenzionální hodnotící systém - Capville a Veissier aj.)

V praxi se pak pravděpodobně osvědčí nejlépe ty, které budou nejvhodnějším způsobem kombinovat hodnocení vlivů více faktorů působících na welfare zvířat, a zároveň budou zohledňovat i zájmy chovatelů.

Foto: FactoryFarming