Rybníkářství je způsob odchovu ryb, při kterém jsou využívány umělé kultivační metody. Hlavním cílem je samozřejmě zajištění dobré reprodukce a co největší zisk. Podle údajů FAO (2000) se za poslední roky toto odvětví úspěšně rozvíjí a další rozvoj je očekáván. Podle novějších údajů se předpokládá, že v roce 2015 bude spotřeba ryb zvýšena z 50 milionů tun na 183 milionů tun, z čehož 73 % bude pocházet právě z umělého odchovu (FAO, 2004).

Oproti jiným druhům zvířat chovaným v zemědělství je však v současné době k dispozici velmi málo vědeckých poznatků, které by se týkaly welfare ryb, ačkoliv se v posledních letech objevily nové studie. Některé organizace jako je např. Farm Animal Welfare Council (FAWC) publikovaly v uplynulých letech už i určitá obecná doporučení týkající se této problematiky, nicméně poznatků vyplývajících z výzkumu je stále málo. To vede k tomu, že stále přetrvává dříve proklamovaný názor, že ryby nemají díky svému neuro-anatomickému a fyziologickému uzpůsobení schopnost cítit bolest a jiné negativní vlivy, nicméně novější studie tento názor zpochybňují. Jsou tedy ryby schopné cítit bolest a negativně prožívat vnější vlivy? Na tuto otázku je zaměřena další sekce.

V souvislosti s tímto tématem se objevuje další otázka – pokud jsou ryby schopny negativně prožívat, jakým způsobem je jejich welfare negativně ovlivňováno při umělém odchovu? A jak jej lze ovlivnit pozitivně? Na to se zaměřuje třetí sekce Welfare ryb.